Hledej

pátek 3. února 2012

War Horse (2011) - 80%

Válečný kůň
Steven Spielberg se v loňském roce vrátil v plné síle. Po dobrodružně laděném Tintinovi přišel na řadu o několik měsíců později válečný epos... Tedy, ne tak úplně. Hlavní roli totiž hraje kůň. To není pro hraný film (aniž by se jednalo o rodinnou komedii) příliš běžné, že?

Hlavním příběhovým nosníkem je kůň Joey, který je po vypuknutí první světové války odkoupen od chudých farmářů jako jezdecký kůň pro kavalerii. S tím se Albert (Jeremy Irvine), chlapec, který koně vychoval, nehodlá smířit a sám vyráží na frontu doufajíc, že se se svým koněm opět shledá. Mezitím sledujeme osudy Joeyho, kterak prostupuje válečným děním v průběhu celých čtyř let. Jaké postavy potkává, jaké činy musí vykonávat, kolik lidských osudů ovlivní. Dojde s tímto nástinem k jednomu ze dvou možných slzupudných konců? Logicky určitě ano, důležitý je ovšem především postup dosažení tohoto cíle.

Představa válečného dramatu z perspektivy koně je ve své podstatě bizarní a vzbuzuje automaticky předsudky o patetickém ladění celého filmu. Už od námětu nebo prvních trailerů se řada diváků postaví do opozice vůči očekávanému melodramatu. Zastávat tuto pozici nikomu nelze upírat, především v současné době, kdy lidské příběhy nahradily tragikomedie "ze života". Při pohledu na Válečného koně se ale pocitově vracíme o několik dekád nazpět. Někam do dob černobílého filmu, velkých slov charismatických postav a nepříliš realistických interakcí za zvuku symfonického orchestru. Ale fungovalo to a zpětně funguje dodnes. Jen může působit podivně, když někdo natočí film stejným způsobem i v tomto tisíciletí (a že to lze dokazuje i The Artist (2011), ale o tom příště). Steven Spielberg patří mezi režiséry, kteří si podobný experiment mohou dovolit.

Právě Stevenovo jméno a především řemeslná ruka je cítit z každého záběru. Kombinují se všechny jeho osvědčené postupy - chlapecké dobrodružství a přerod na muže, válečná tematika se všemi podtexty a nádherně snímané scény. To celé za doprovodu úžasné hudby klasika Johna Williamse. Dokonce se vloudila i scéna ze zákopové války, která hodně odkazuje na slavné vylodění v Normandii v Saving Private Ryan (1998) nebo Kubrickovo Paths of Glory (1958). Zkrátka velmi dobře uchopená filmařina a Spielberg dokazuje, že i přes pokročilý věk patři jednoznačně k nejlepším režisérům současnosti (a vlastně vůbec).

Pro ty, kteří vyžadují od filmů realismus, naturalismus a Casablancu (1942) by si dobrovolně nepustili, tento film není určen. Příliš často dochází k loučení a shledání, která cynické mysli nepřenesou přes srdce. Kdo naopak postrádá opravdové velkofilmy a velké příběhy, zklamaný nebude. Dostane se mu totiž opravdu kvalitní film, který i přes infantilní zápletku ukrývá krásnou duši. Nejenom tu koňskou.

"You're not alone, are you? Because I'm here."



0 komentářů:

Okomentovat