 |
| Atlas mraků |
Z Atlasu mraků se vyklubal adekvátní protichůdce hypovaného Hobita. Přestože si v délce stopáže s příběhem ze Středozemě v ničem nazadá, filmový obsah tříhodinového prožitku nemohl být odlišnější. Představte si následující scénář: Máte před sebou 6 obrazovek a na každé z nich běží jiný film různých žánrů. Tu sci-fi, tu drama beatnické generace, tu dobový špionážní thriller, tu komedie z prostředí domova důchodců... A všechny tyto filmy mají na první pohled dvě společné vlastnosti - dějová narace každého z nich je prakticky identická, tj. napětí je budováno na stejných pozicích, a v každém z nich hraje stejná skupina herců. Jen pokaždé rozdílné role. Většinou. Představte si popsaný zážitek na ploše jediného celovečerního filmu. Právě jste si vytvořili hrubý obrys nejnovějšího počinu sourozenců Wachovštích a Toma Tykwera. Tohle nebude pro běžného diváka lehké strávit...
Snažit se popsat a vysvětlit děj je recenzentská sebevražda. Už námětová kniha Davida Mitchella zdvihala výhružný palec vzhůru. Dějově propletené a přeskakující vyprávění nenápadně okupovalo pozici nezfilmovatelných literárních děl. Andy a... Lana Wachovští, tvůrčí duo světoznámého Matrixu a opomíjeného Speed Racera, sebrali hozenou rukavici, přizvali německého tvůrce Lola běží o život a pokusili se veřejnost přesvědčit o opaku. Nutno uznat, že se s látkou poprali se ctí, leč se dostavil i nezbytný šum a počáteční zmatenost. Přeci jenom, na sledování šesti rozdílných příběhů v nechronologickém pořadí a se spoustou flashbackových vsuvek se musí chvíli zvykat.
 |
| Příběh #1: Historické dobrodružné drama |
Díky svižnému střihu a obrazové návaznosti jednotlivých segmentů naštěstí není těžké být vtažen do děje (dějů). Právě díky souběžnému vrcholení scén vznikla emočně jednotná linka, kterou jednotlivé příběhy dokážou zintenzivnit v průběhu celého filmu. Co nám tím chtěl ale autor vůbec říct? Nebylo jen snahou otestovat schopnost čtenáře / diváka z hlediska jeho akceptace formální a obsahové experimentace. Hlavní záměr má pochopitelně nutnou meta nadstavbu o spojitosti dílčích kusů do jednolitého celku. Přesto nelze Atlas mraků přímo srovnat s obdobnou Fontánou Darrena Arafonskyho. Poselství není jednoznačně pojmenováno, ale je naznačováno přes rozdílné osudy hlavních hrdinů. Ani klasická soubojová nuance dobra a zla s očekávanými výsledky a jemnou milostnou rovinou doslova nenapovídá o výsledku.
 |
| Příběh #2: Drama beatnické generace |
Zajímavá vícevrstevnatost je skryta ve dvou sférách filmu, které mezi sebou částečně mažou hranice. Po zorientování můžeme sledovat šest zdánlivě uzavřených příběhů, které by po správném sestříhání dávaly dohromady řadu funkčních žánrových epizod. Druhý plán ale odhaluje více či méně důležité spojitosti. Opět, popisovat návaznost děje od koloniálního 19. století až na práh postapokalyptické budoucnosti by bylo značně kontraproduktivní. O to větší je potěšení nalézat tyto scénáristické kličky a úmyslné "easter eggs". Jestli nic jiného, tak právě toto zabezpečuje Atlasu mraků nějakou přidanou hodnotu několikanásobného vstřebání. Teprve během závěrečných point často dojde k propojení zdánlivě nesouvisejícího a až následná projekce dokáže, jak fikaně byla poseta cesta jemnými náznaky. A teprve pak může divák tento složitý film plně docenit.
 |
| Příběh #3: Špionážní thriller |
Dosud nebyla zmínka o další kinematografické exhibici - několikanásobných rolí hlavních aktérů. Oddělení maskéren pracovalo na plné obrátky a v každém časovém výseku tak můžeme potkávat stejné herce, jenom v jiných rolích. A často zamaskovaných k nepoznání. V určitých případech je tato volba pochopitelná (Hugo Weaving jako padouch napříč všemi epochami), jindy se zdá být unešenost až přílišná a zbytečná. A jakkoliv jsou masky přesvědčivé, občas jsou až příliš okaté. To je hlavně problém makeupu mezirasového a mezigenderového. Jako vizuální piškuntálie funguje dobře a dává hercům prostor k odlišným přístupům k jejich charakterům. Na stránkách Claud Atlas Wiki se můžete na vlastní oči přesvědčit o (nikoliv všech) proměnách.
 |
| Příběh #4: Komediální gangsterka |
Hudební stránka si zaslouží velkou pochvalu i jemný pohlavek zároveň. Monumentální soundtrack Reinholda Heila, Johnny Klimeka a Toma Tykwer funguje na výbornou v samostatném provedení i jako filmový podkres, ale hlavní téma není tak výrazné, jak by nejspíše mělo být (neb je důležitou součástí děje). O sympatické melodičnosti nemůže být pochyb, ale důležitý motiv není tím hlavním emočním tahounem. Z ostatních technických aspektů nelze Atlasu mraků téměř nic vytknout. Pohotová režie a přesný střih provádí snímek konstantně po necelé tři hodiny a o poutavost není díky roztříštěnému vyprávění nouze. Zastánci vizuálního stylu s příměsí vlivu japonského anime slavné sourozenecké dvojice pak nejvíce ocení kapitolu z futuristického prostředí Neo Soulu. Ani tak se nedá říct, že by jeden příběh zastínil ostatní. To svědčí o celkové integritě, kterou jistě nebylo snadné ukočírovat.
 |
| Příběh #5: Sci-fi |
Atlas mraků je pozoruhodný film. Jen si obtížně hledá své obecenstvo. Neustále vyžadovaná pozornost je u tříhodinového filmu odvážná volba a ne každý ji přijme. Kdo mu ale bude chtít dát i přes popsanou konstrukci šanci, neměl by odejít zklamán. Koneckonců, když hraje několik rolí v jednom filmu Tom Hanks, Jim Strugress nebo Halle Berry, jedná se o zajímavý počin, ne jako v případě posledních "komedií" Eddie Murphyho...
 |
| Příběh #6: Postapokalyptický film (Hugh Grant) |
P.S.: Pro všechny milovníky filozofické kartografie, Atlas mraků je jen název orchestrální kompozice.
"Our lives are not our own. We are bound to others. Past and present. And by each crime; and every kindness we birth our future."
0 komentářů:
Okomentovat