Že jsme v posledním roce měli příliš mnohovrstevnatých filmů? Debutující režisérská dvojice Brian Klugman a Lee Sternthal je opačného názoru. Formát "příběhu v příběhu" naroubovala na romantické drama o spisovateli, kterému ta správná písmenka prostě nešla pod prsty. Dokud nenalezl v jedné staré tašce z antikvariátu něco, co vypadá jako koncept ke knize. Velmi kvalitní knize! Dojemný příběh o americkém vojákovi v poválečné Francii, jeho francouzské přítelkyni a nešťastném osudu, který je oba potkal... Dokonalý námět na bestseller! A dokonalý námět k filmu? Zase tak jednoduché to nebude.
Převážná část filmu je věnovaná dosud neúspěšnému spisovateli Rory Jansenovi (Bradley Cooper) a jeho nebývalém nálezu. Protože mu nedá spát, pokusí se s ním alespoň souznít. Tím, že ho přepíše, slovo od slova. Na morální dilema je zaděláno okamžitě, jakmile jeho přepsání objeví manželka Dora (Zoë Saldana), považujíc jej za Rorovo vlastní dílo. Po řadě neúspěších nechce Doru (a hlavně sebe) znovu zklamat, a tak jde se svou neautorskou literaturou do nakladatelství. Poprvé slaví skutečný úspěch. Dokud se neobjeví jeden postarší muž.
Nakupovat v pařížských vetešnictví se vyplatí.
Vyložený obsah ale není jedinou vyprávěcí rovinou. Kromě záběrů z psané knihy a podobným a podrobným vzpomínkám starého muže (Jeremy Irons) tu důležitou roli hraje ještě jedna příběhová nadstavba. Výše popsané je "jen" obsahem knihy, kterou předčítá uznávaný spisovatel Clay Hammond (Dennis Quaid) a na jehož rtech mu obdivně visí fanynka, studentka Daniella (Olivia Wilde). Jednoduše řečeno, spisovatel Clay čte knihu o spisovateli Rorym, který profituje z příběhu kohosi neznámého do té doby, než jej navštíví domnělý skutečný autor novely a který mu vypráví celé pozadí o mladíkovi (Ben Barnes) a jeho nešťastných trampotách. Uf.
Danielle se The Words líbí. Vám by se měla taky.
I přes krkolomný popis ale není třeba se bát o špatnou linearitu vyprávění. Jednotlivé roviny jsou od sebe zřetelně separovány a rozhodně nenechají diváka plavat mezi interpretacemi prolínajících rovin. Nejedná se o žádné Inception, ani o tak meta příběh ve stylu Fontány. I přes tak rozkošatělý námět je velmi jednoduché se ve filmu orientovat. Nejvíce prostoru je věnováno segmentu o Rorym, tudíž tuto část lze považovat za hlavní. Občasné vsuvky do vnitřního příběhu pak nejsou o nic rušivější, než obyčejné vyprávěcí flashbacky. Vrchní úroveň s Clayem pak celý příběh vkusně rámuje a nabízí některé další vysvětlení.
Konfrontace morálních dilemat a životních zásad.
Divákova aktivita a vlastní interpretace zde má své podstatné místo, byť v obsahové formě. Nabízí se několik možných vyústění, které se dají celkem lehce předpovídat. Pak jsou tady ovšem i takové, na které se přijde až s rozvinutím některých padlých myšlenek. The Words nejdou kdovíjak sofistikovaným dílem a ani si na něj nehrají. Bez hlubšího zamyšlení by se mohlo zdát, že se jedná o zcela obyčejnou a nezajímavou romanci s dramatickým přesahem. A více úrovní by pak mělo jenom lacině maskovat tento prostý fakt. Minimálně takto na film nahlíželi zahraniční kritici, kteří jej nemilosrdně rozcupovali (pouhých 22% kladných recenzí s průměrným hodnocením 4,6/10 na Rotten Tomatoes). Nijak tomu nepomohl ani náhle useknutý konec. The Words si ale zaslouží více uznání.
Příběh knihy v knize v tradičním retro odstínu.
Samozřejmě, přes uvedené výtky by filmu prospělo zkrácení některých linií (zejména té nejuzavřenější), ale zaměřme se na pozitiva, která rozhodně převládají. Na první pohled je zřejmé, že se rozhodně povedlo obsazení. Debutující režijní a scénáristická (před The Words napsala ještě scénář k sequelu Trona) dvojice přivedla na plátno kvalitní hereckou sestavu, které jednoznačně vévodí sešlý Jeremy Irons. A ani ostatní za ním výrazně nezaostávají. Je důležité také zmínit neviditelného, ale o nic méně důležitého člena funkčního týmu. A tím je hudební skladatel Marcela Zarvos. Jeho emotivní hudební doprovod je romantický, dramatický i inspirativní. Dokonale pasuje k obrazu a vystihuje jeho atmosféru, která se snadno připomene i samotným poslechem soundtracku. K neroztržité režii si připočtěte nepřímo vyřčenou paralelu s Ernestem Hemingwayem a vrcholné dílo je dokonáno.
K dokonalému zážitku z tohoto adorovaného (a v zámoří podceňovaného) díla přesto chybí několik doladění. Rozhodně ale není povrchním dílem, jehož sledování by vás mělo jakkoliv iritovat. V rozmáchlé formě je předloženo několik intimních dramat, které by mohly fungovat i v samostatných formách. Přesto nedochází ke zkratkovitosti děje a je obsaženo vše podstatné. Spolu s příjemnými herci se pak jedná o celkově příjemnou podívanou, možná s malinkým myšlenkovým přesahem. A to rozhodně není málo.
"We all make choices. The hard thing is to live with them, and there ain't nobody that can help you with that."
PS nad rámec filmu: Není laciné psát o neúspěšném spisovateli, když jím sami jste? Vždyť se jedná o literární perspektivu vlastního tvůrčího neúspěchu v domnění, že pokud hrdina nalezne z bezradné situace východisko, nalezne jej i skutečný spisovatel. I z jakkoliv uznávaného literárního hlediska se jedná o pouhé "psaní pro psaní"...
0 komentářů:
Okomentovat