Wreck-it Ralph (2012) - 90%

Raubíř Ralf

Nekorunovaný král animované sezóny? A docela možná i celé filmové tvorby roku 2012? To druhé možná, to první zcela určitě! Je skutečnost přebírání imaginárního žezla od Pixaru Disneyem paradoxem nebo vlivem vzájemného působení? Tak či onak, po roztomilém Boltovi a velmi povedeném Na vlásku přichází další počítačový animák, který tentokrát sází na něco zcela nového a dosud nepředstavitelného. Licencované postavičky herních charakterů a prostředí bez ohledu na platformu nebo vydavatele. Oficiální zástupce odvěkých rivalů Segy a Nintenda v jednom filmu? A mnohem, mnohem více?  Podobně ambiciózně se v 80. letech představil králík Roger Roberta Zemeckise, kdy na jednom plátně míchal zase animované charaktery od Walta Disneye až po Warner Brothers. Jak si režisér Rich Moore, debutant na poli celovečerních filmů, poradil s 8-bitovým a 16-bitovým světem?

Na odpověď nemusíme dlouho čekat, chopil se ho se ctí a nikomu ze zúčastněných neudělal ostudu. Ale kam až sahá videoherní pocta a odkud začíná samostatný příběh? V tuto chvíli přichází mírný rozkol v očekávání, který má svou zápornou, ale i kladnou stránku. Kvanta známých postav a odkazů, na které lákají všechny trailery a plakáty, si své cameo odbude v první třetině filmu. Majoritní část děje zaujímá vlastní smyšlený příběh, který využívá herních pravidel, ale funguje samostatně bez doslovných citací. Polovina remcalů tak bude zklamaná z nevyužitého potenciálu a upozadění známých postav na úkor hlavním hrdinům. Dobrou zprávou naopak je, že ona ryze pohádková část dokonale funguje po všech stránkách.

Retro letí

Na začátku máme Raubíře Ralfa (John C. Reilly), padoucha z oblíbené hry Fix-it Felix Jr. (lehce inspirované Donkey Kongem). Tato arkáda právě chytá oslavit 30. výročí, ale Ralfovi se nedostává žádného uznání. Alespoň jednou by chtěl získat nějakou medaili a být chvilku oblíbeným hrdinou. Na terapeutickém sezení padouchů, které se odehrává v Pac-manové boudě duchů a schází se zde celá řada proslulých videoherních záporáků, se pochopení nedočká a co hůř, ani na oslavu výročí vlastní videohry není pozván. Eskalovaná frustrace jej přiměje navštívit v přestrojení FPS hru Hero's Duty, kde má získat vysněnou medaili a s ní i kus uznání. Akce však zdaleka neprobíhá hladce a řadou nešťastných událostí se dostane i s nebezpečným broukem do závodní hry Sugar Rush. Tamější glitch Vanellope (Sarah Silverman) mu získanou medaili odcizí pro možnost závodit a ve zbytku filmu se pohybujeme v tomto prostředí, které je pro změnu zase plné licencovaných pochutin (od Mentos, přes Oreo, až třeba po Nesquik).

Insert Coin. Play!

Není nutné dodávat, že o ucelenost děje se stará řada doprovodných podzápletek, jako je Felixova mise za nalezením Ralfa a zamezením odpojení "porouchané" videohry bez hlavního záporáka, nebo nekalosti, probíhající za oponou zdánlivě neškodně vyhlížejícího prostředí Sugar Rush. Právě kompaktní příběh s pozvolna budovanými pointami je hlavní předností snímku. Videoherní reference jsou pak spíše velmi milým důrazem na detail a ukázáním nezneužité moci. Je logické, že hlavní prostor dostávají zcela nové postavy, kterým hrají ty známé jen jakési doprovodné křoví a nekradou si film díky své slávě pro sebe. O tyto drobnosti okleštěná základní dějová linka, která je prakticky jen převléknutým schématem "from zero to hero", není nic originálního, ale díky citlivému zpracování a vložení do netradičních prostor působí nebývale svěže. Z trailerů obávaná linka s malým a drzým glitchem Vanellope vypadala jako klasicky vynucená, pro násilně prosazované vtípky pro nejmenší. Opak je pravdou a právě tato důležitá část je i nositelem důležitých a funkčních emocí.

Kolik padouchů dokážete pojmenovat?

Jen pro základní představu funkčnosti tohoto světa, příběh se odehrává v herně, proto je většina licencovaných postav automatového ražení. Po zavírací době mohou cestovat napříč zapojenými přístroji (například oblíbenou destinací je hospoda u Tappera). Úskalím tohoto cestování je fakt, že pokud zemřou mimo svou hru, už se nemohou restartovat. To jen pro zodpovězení případných otázek na zvolenou formu vyprávění či nepřítomnost jiných známých, třeba počítačových nebo konzolových, postav. Ostatně, s tímto návrhem už tvůrce koketuje při přemýšlení nad sequelem, kterého se rozhodně dočkáme a který má rozhodně z čeho čerpat. Tedy, pokud se udrží stejně kompaktní děj, jako zde.

Propagovaný obrázek, jehož obsah se však nikdy neuskuteční.

Raubíř Ralf je každopádně zajímavým počinem, který navíc strčí do kapsy i všechny animáky z posledních let. Jako kombinace Falešné hry s králíkem Rogerem se Shrekem vybruslila s námětem kompromisním a přesto potěšujícím pro veškerou cílovou skupinu. Nostalgici budou nakonec rádi i za těch pár sekund se skutečně licencovanými značkami a ostatní mohou být rádi, že na nich celý příběh nestojí. Po vychválení dějové stránky je potřeba stejnou měrou pochválit i technické zpracování. "Grafika" je pochopitelně na vysoké úrovni a hlavně prostředí "Cukr kár" vypadá se všemi těmi sladkostmi neskutečně dobře. Úmyslně trhané pohyby několikabitových postav v tomto prostředí jen dotvrzuje lpění na každé drobnosti, stejně jako celá řada nenápadných odkazů, rozesetých po celém filmu. Potěší i hudba Henry Jackmana, mísící orchestrální skladby s videoherními zvuky. V hloubi (stylových!) závěrečných titulků je pak k nalezení i nová skladba dua Buckner & Garcia, která v 80. letech nahrála celkem známé album Pac-Man Fever, založené na slavných arkádových videohrách té doby. Velice milý detail (a zároveň poslední dílo Gary Garcia, budiž mu země lehká).

Prostředí Sugar Rush je "k sežrání".

Český dabing se dle veškerých ohlasů velmi povedl a prý příliš nezaostává za původním hlasovým obsazením. V tom vyniká především  Jane Lynch jako drsná vojanda z Hero's Duty, Jack McBrayer jako dušínovský klaďas Felix, Alan Tudyk jako vyšinutý král Candy a pochopitelně hlavní duo John C. Reilly (Ralf) a Sarah Silverman (Vanellope). Láska a pečlivost, se kterou se k filmu přistupovalo, připomene spíše díla Pixaru, stejně jako Rebelka připomene slavná díla Disneye. Pozoruhodné prohození rolí, vzájemného působení, nebo jen srovnávání kvalitativní základny. Jako diváci musíme tuto snahu ocenit a jen doufat, že jí ocení i akademici při volbě nejlepšího animovaného filmu uplynulého roku. Vzhledem ke konkurenci se jedná o jasného favorita a i kdyby zlatou sošku nakonec nezískal, pozice nejlepšího animáku posledních let mu stejně zůstane.

P.S.: Na motivy filmu pochopitelně vznikla celá řada skutečných videoher, samotného Wreck-it Ralph si můžete zahrát přímo v prohlížeči na oficiálních stránkách zde.

P.S.S.: Prozatím veškeré videoherní reference, které je téměř nemožné zaregistrovat na první shlédnutí, jsou vypsány zde. Od Sonica, přes Q*Berta, až po Street Fighter.

"I'm gonna wreck it!"