The Master (2012) - 60%

Mistr

Paul Thomas Anderson netočí divácky příliš vřelé snímky. Svou podivuhodnou magičností tak možná právě proto často uhrane spíše větší než menší skupinu jak kritiků, tak paradoxně i těch diváků. Mnohavrstevná Magnolia, oscarové drama Až na krev... a teď skoro-oscarový Mistr. Prapodivné mozaikovité plakáty a obsahově netradiční upoutávky s nezvyklou hudbou a dobovým zasazením předkládaly minimálně jednu jistotu - tenhle snímek bude stát na hlavních představitelích. Tak se pojďme podívat, s čím máme tu čest.

V centru všeho dění stojí nervově nestabilní Freddie Quell (Joaquin Phoenix) . Jeho návrat do společnosti po skončení druhé světové války není jednoduchý a své nepředvídatelné chování zalévá vlastnoručně ředěnými alkoholy. Při svém bloumání narazí jednoho dne na skupinu lidí kolem Lancastera Dodda (Philip Seymour Hoffman). "Mistr", doprovázený manželkou Peggy (Amy Adams) a rodinnými i nerodinnými příslušníky, míří směrem do New Yorku, kde má nechat vydat další ze svých knih a propagovat netradiční psycho-léčení. Freddie se po chvíli stane jeho chráněncem a také oddaným pacientem. A my sledujeme brainwashing v přímém přenosu. Po celých 144 minut.

"I am a writer, a doctor, a nuclear physicist and a theoretical philosopher. But above all, I am a man, a hopelessly inquisitive man, just like you."

Postava "Mistra" Lancastera Dodda je volně inspirována skutečnou postavou L. Rona Hubbarda, který v 50. letech minulého století stál za základem kultu Scientologie. Ale ne do té míry, aby mohl film tuto "církev" komentovat a vytvářet k ní určité postavení. K nějakým střetům tohoto hnutí a racionálního myšlení sice dochází, ale rozhodně se nejedná o primární účel. Děj se nejvíce věnuje bývalému námořníkovi Freddiemu, což dává velký prostor Joaquinu Phoenixovi k hereckému koncertu. Jeho výkon je skutečně neobyčejný, téměř až hraničí se skutečnou psychickou poruchou. Ostatně on sám Joaquin není zrovna ukázkovým příkladem zcela normálního herce / člověka. V Mistrovi ze sebe vydává maximum a jedná se o jeden z důvodů, proč dát snímku šanci. Herecký kolega na druhém místě mu zdatně sekunduje a nejinak je tomu i u ostatních členů představené rodiny.

Walking the line...

Herecké výkony v řemeslně velmi slušně zvládnutém filmu ale musí doprovázet nějaký příběh. A ten zde buď není vůbec přítomen, nebo jej zastiňuje přílišný důraz na jednotlivé scény, než na celistvost děje. Netradiční vyprávění pana režiséra je ještě o něco psychadeličtější a více připomíná surrealistické pásmo lyrických poezií. Zajímavě zvláštní scény bez pointy doprovází další netradiční prvek v podobě hudebního doprovodu Johnny Greenwooda, který svým zvláštním laděním s dějem magicky rekonstruuje pocity člověka zasaženého mořskou nemocí a opilostí ředidlem. Kdo se na tuto notu včas naladí, bude po zbytek filmu spokojen, neboť navozené pocity opakuje a jen mírně modifikuje. Dialogy střídají scény jak vytržené z kontextu a načrtnutý vývoj postav vede přesně odnikud nikam.

Umělecké cítění má kameraman v malíku.

Hlavním problémem je přepálená délka. Nastavený styl lze akceptovat možná tak hodinu v kuse maximálně, pak se zcela začne vytrácet smysl všeho. Co tím chce tvůrce říct? Co si má divák odnést, nad čím se pozastavit a nad čím polemizovat? Po skončení titulků ale určité pocity (pachutě) zůstanou. Nejednoznačné, stejně jako celý film. V tuto chvíli můžete halucinogenní stav kvitovat nebo negovat. Proto se divácká obec dělí na dva tábory, jeden Mistra zbožňuje, druhý zcela zavrhuje. Paul Thomas Anderson opět natočil jeden ze svých divácky nevřelých snímků a rozkol komunity nutí jeho fanoušky jej ještě více uctívat. Ale ani z tohoto hlediska nedosahuje celkových kvalit jeho jiných kinematografických zářezů. Pokud však chcete vidět jedny z nejpřesvědčivějších hereckých výkonů minulého roku, zkuste dát Mistrovi šanci. Nebo si pusťte 55x trailer, zážitek bude téměř totožný.

"Marriage, previous to The Cause, was *awful*. Awful. There's a cycle, like life. Birth, excitement, growth, decay. Death. Now... now. How about this? Here comes, a large dragon. Teeth! Blood dripping! Red eyes! What do I got? A lasso. And I whip it up, I wrap it around its neck, and I wrestle! Wrestle! Wrestle him to the ground. I snap up, I say "Sit, dragon!" Dragon sits. I say "Stay!", dragon stays. Now it's got a leash on. Take it for a walk. And that's what-where we're at with it now. It stays on command. Next we're gonna teach it to roll over and play dead."